tak tu pro vás mám dost zpožděnou kapitolu, tento měsíc ( duben ) se povídky budou přidávat buď opožděně nebo vůbec protože můj počítač je na opravě, na mobilu se psát nedají a na ségřin kompl sem se dostala jen teď tak vám tu přidávám tuhle kapitolu a později i do Happiness in life přidám :( a prosím dvojnásobně respektujte chyby nebo chybějící písmena protože ségra má fakt vadnej nettbook ;) jinak doufám že se bude líbit.

Love of the Game – 3. Kapitola

"No to je fuk.. Kurosaki-kun jdeme už ?" Orihime stále trvala na svém i přes to že ji nejspíš vůbec neposlouchal.

" P-počkej Inoue " Ichigo vykroutil ruku z jejího sevření, chytil Rukiu a i s ní se teleportoval do nějakého domu.

" Vážně... už mě přivádí k šílenství" pravil Ichigo a oddechl si.

" Tohle dělá pořád ," zeptala se Rukia a sedla si na židli která stála v rohu místnosti

" Dělá to už týden, vlastně od té doby co si odjela za svými prarodiči " Oba dva byli na nějakou dobu ticho které později přerušil Ichigo. " A jak se ti teď daří ?" 

" Ujde to, přes to že babička s dědečkem jsou naprostí cvoci... ale mají mě rádi a já je taky" usmála se a  podívala se na něj.

" A co ty ? Jak se daří tobě ?" zakřenila se protože věděla co odpoví, ale i když to věděla chtěl slyšet jak to říká on.

" tche... že se ptáš, fotřík  a Yuzu furt bulí že si odjela a Karin se nám zamilovala... do Toushira-"

" Cože ??? do Toushira ? to nemyslíš vážně že ?" Rukia si vzpoměla co jí říkala Hinamori, vždyť on chodí s ní...

" Co se děje Rukio ?" vytrhl ji z myšlení Ichigo. 

" A-ale nic... jen... A ví o tom Toushiro ?" Otočila stránku a tázavě se na něj podívala

" Mám za to že mu to ještě neřekla-" 

" Tak ať mu to an neříká !" Vyštěkla po něm protože nechtěla vidět jak Hinamori nebo Karin trpí.

" Co tak najednou ? Ještě mi řekni že se ti líbí taky... ten peroxidák" to poslení řekl dost znechuceně.

" n-ne jen... on... chodí s mojí nejlepší kamrádkou"

" Tak to je potom docela problém" Poškrabal se na bradě jako nějakej mudrc a podíval se z okna.

" Eh ? Jak se sem dostala ?" vytřeštil oči a ukázal na někoho za oknem. 

" Kdo ?"popošla k němu a nakoukla přes jeho rameno. " Eh ?! sakra vyčmuchala nás !" couvla o zadu přičemž stoupla na nějaké prkno které se barevně lišilo od ostatních. Prohlo se a vedle něj se otevřeli tajné dveře. " Co to je ?"  zeptal se Ichigo a zároveň nakoukli dovnitř. " j-je to děsivý"  Prudce se postavila a zacukala obočím.

" Ale no tak přece se nebojíš ne ?" zakřenil se. " Neříej mi že tam chceš j-!" Ichigo jí zacpal pusu "Neřvi... nebo chceš aby nás fakt našla ?" Rukia zčervenala a srdce jí začalo bít jako o závod. Co se to se mnou děje ?

Chtěla odpověď, vždycky když s ním byla sama se nic takového nedělo ale teď ano...

" Půjdeš se mnou ? myslím že ano, určitě nechceš aby tě tu našla" usmál se a sešel pár schodů

" seš si jistej ?" stála na místě a dívala se jak s klidem schází schody.

" no ták poď "  natáhl k ní ruku kterou přijmula a šla s ním do neznáma. Tak tak zavřeli dveře a Orihime právě vešla dovnitř "Kuchiki Rukia... si dobrá rivalka.. ale Kurosaki-kun bude můj" otočila se na patě a odešla pryč.

" Kdo by tušil že to vede do jeskyně, myslel se že tu bude nějaká podzemní budova."

"Idiote... achjo kdybych tušila že to vede sem, nešla bych... je tu zima, tma a vypadá to tu děsivě." podívala se kolem sebe a nalevo od sebe se něco hýbalo. Zapália si pochodeň a popošla k tomu místu. Na zemi leželo mrtvé zvířátko které okusovaly krysy. I-Ichigo..." zakoktala a couvala do zadu, otočila se a stála přímo před ním, jelikož ho neviděla tak postupovala stále dál byla tak blízko že stačilo pár milimetrů a dotýkali by se. Ichigo šrtl sirkou a uvědomil si že stojí přímo u ní. " R-Rukia ?" zvedla hlavu a dívala se u přímo do očí.

" Ichigo.." měl nutkání ji políbit ale stalo se něco nečekaného... předběhla ho. Byla taková malá že si musela stoupnout na špičky a celá se vyšponovat. Věnovala mu jeden vášnivý polibek. Ichigo jí chytil kolem pasu a přitiskl ji k sobě a ona mu rukou zajela do vlasů. Odtrhli se od sebe ab se nadechli a Rukiu chytl pěkný šok. Odstrčila ho od sebe a chytila se za rty. "T-to sem neměla... promiň" otočila se k němu zády a zmizela ve tmě.