Love of the Game – 1. Kapitola

Nazdárek lidi nevím proč ale rozsvítilo se mi v hlavě a dostala sem nápad na novou povídku a jelikož mi momentálně došly nápady na moji první povídku kterou najdete ZDE tak sem napsala první kapitolu téhle povídky snad se vám bude líbit :D

Nedělní ráno v Karakuře:

„ Ty si prostě nedáš pokoj Kon!! " Křičela Rukia, vyhodila Kona z Ichigové skříně a zabouchla.

„ Co se to tady děje ? " Zvolal Ichigo který si mnul oči a soukal se z postele. „ Ten tvůj perverzní plyšák mě zase šmíroval ! " Ozvalo se ze skříně. „ Nešmíroval... jen... jsem spal ve skříni “ ozval se Kon a dělal neviňátko.

„ Rukia bydlíš v mém pokoji už dost dlouho tak sis mohla zvyknout " řekl Ichigo, otevřel skříň a schytal polštář do nosu. „ Ještě ty ?! " Křičela Rukia, hodila po něm jeho oblečení které vytáhla ze zásuvky a zavřela.

„ Co to s ní dneska je ? “ ptal se Ichigo zatímco se zvedal ze země a mnul si nos. „ Onii-chan, je snídaně " volala Yuzu z kuchyně.Ichigo se oblékl a šel dolů na snídani, ještě předtím zaťukal na skřín aby informoval Rukiu že snídaně je hotová. „ Dobré ráno Ichi-nii " pozdravila ho Karin a dále se věnovala své snídani. „ Kde je-" Nakousl Ichigo větu ale než to dořekl shytal kopanec do hlavy a žuchnul na zem „-otec.."

„ Copak Ichigo... hledáš mě ? " přiblížil se k němu, poslední slova zašeptal u jeho obličeje a zakřenil se.

„ Ty debile !!! Chceš zabít svýho prvorozenýho a jedinýho syna !? "

Postavil se a vlepil mu pěstí do nosu tak že vypadal skoro jako Voldemort.

„ Nechte toho !!" zkrotila je Karin a dále se věnovala jídlu.

Oba dva se posadili ke stolu a Isshin se chystal ke slovu. „ Ichigo.. ty máš dnes narozeniny že ?" Ichigo přikývl „ Tuším že devatenáct "

Ichigo znovu přikývl na souhlas. „ Tak až dojíš máš před pokojem dárek "

„ Co to zas bude ?..." Zeptal se Ichigo a s nezájmem se podíval na svého otce. „ Neboj... bude se ti líbit, dokonce si mě přemlouval abych ti to koupil a jelikož si mi velmi pomohl na klinice tak si to zasloužíš "

Ichigovi už docházelo co to bude...“ Neříkej mi že už to vyšlo !!!"

Isshin přikývl a Ichiga už nebylo. Vyletěl po schodech a před dveřmi do jeho pokoje stála krabice obalená barevným papírem a ovázaná mašlí.

Vletěl do pokoje a sedl si na postel. Začal rozbalovat krabici. V tom ze skříně vyšla Rukia a nesla kufry.

„ Ichigo... stěhuju se za prarodiči " Ichigo se zarazil, nechtěl aby odešla, nezmohl se ani na slovo.

„ hfm.. takže se měj- no vlastně neměj !" Rukia odešla dolů i s kufry a Ichigo už jen slyšel zabouchnout dveře.

U Rukiiných prarodičů:

„ Ahooj Rukia-chan " Zvolali její prarodiče zárověň, měla trochu střelené prarodiče ale byli moc milí a Rukia je měla ráda.

„ Ahoj babičko, dědečku stýskalo se mi po vás " Rukia je objala a usmála se.

„ Tak.. povídej jak bylo ve škole ? Máš už nějakého kluka ? Pokud vím tak si teď měla svátek že ? Mám pro tebe dárek " Chrlila na ni babička spoustu otázek dokud ji nezastavil její manžel.

„ Unohano, nech ji alespoň vydechnout " „ Máš pravdu Ukitake" Dala mu pusu a usmála se.

„ Takže... ve škole mi to jde, kluka.. nemám, a svátek sem měla minulý týden, zapoměla jsem na něco ? " Oba dva se na ni usmáli. „ No to nevadí že si měla svtek minulý týden, i tak pro tebe máme dárek " Ukitake odešel do obýváku a hned se vrátil zpět v ruce měl velkou krabici a na ní byla letenka. „ Takže... jelikož budeš mít prázdniny tak poletíme do Francouzska a pamatuješ si jak si mě v telefonu přemlouvala že chceš něco až to vyjde že ? Tak sme se s tvojí babičkou složili a koupili sme ti to. Rukii se v očích objevili jiskřičky a hned to Ukitakemu vytrhla z rukou a letěla s tím do svého pokoje."Už se nemůžu dočkat až to skusím" Strhla z krabice papír, strhla pásku kterou byla zalepená a vytáhla helmu a CD v obalu na kterém bylo napsáno SOUL SOCIETY.