happiness in life-5.kapitola

Rukia při objetí cítila v kapse Ichigové košile mobil „Are ? „

„co se děje Rukia?„ Uvolnili objetí „Můžu si půjčit tvůj mobil„ řekla Rukia a ukáyala na kapsu s mobilem „ J-jistě„ Ichigo sebou sekl bolestí. Rukia vycvakávala telefonní číslo. „zavolám sanitku... Nenechám tě zemřít !„ řekla vážným hlasem

O 2 minuty později:

„ Mohla bych jet s ním ?„ Ptá se Rukia záchranářů kteří odváželi Ichiga do nemocnine. „ jistě slečno„ odpověděl jeden stařší pán. „ Odvez ho na naši kliniku„ řekl řidiči ten samí muž.

Ichigo byl na sále už přes hodinu. Rukianervózně chodila po chodbě. Když přišel nějaký doktor, hnde se ptala jak je na tom. „ Tak tak unikl smrti „ Rukia si pořádně oddechla.

„ Díky bohu... Mohla bych za ním ?„

„ Teď bohužel ne ale jakmile ho odvezeme na pokoj tak budeš moci jít za ním. Pousmál se doktor.

„ Slečno můžete jít za ním„ Doktor vykoukl ze dveří a všiml si Rukii která usnula na křesle.

Usmál se a odnesl ji na pokoj a položil na prázdné lůžko.

Druhý den časně ráno:

Rukiu probudilo ranní prozpěvování ptáků a sluneční paprsky které jí mířily přímo do očí.

„ Are? Proč jsem tady ? Ach sokka usnula jsem „

Rozhlédla se okolo sebe a její pohled spočinul na vedlejším lůžku na kterém ležel Ichigo.

Vypadal strašně byl napojený na spoustu přístrojů a jedním z nich byl i dýchací. Vypadal jako zásuvkový panel ( jen si to představte :D ).

Popošla k němu, sedla si na postel a chytila ho za ruku. Vzpoměla si na včerejší děj polibek, objetí a ta sladká slova „ Miluji tě“ chtěla se do té chvíle vrátil ale nešlo to. Do pokoje vešel nějaký muž byl to ten muž ze včerejška. „ Tak jak se daří mému synovi ?„ Sedl si na židličku u postele a podíval se na Rukiu. „V-vašemu synovi ?„ Podívala se na něj a na Ichiga – Ano podoba tam byla. „ Pořád se neprobral pane...„ zamyslela se jak mu má říct když nezná jeho jméno „Říkej mi jen Isshin„ Zachránil ji...„ Těší mě„ nastavil ruku „ Já jsem ...„ Přerušil ji „já tě znám ty si přítelkyně Kaiena, vyprávěl nám o tobě„ Rukia zesmutněla protože si na něj zase vzpoměla „A navíc... Ichigo o tobě mluvil „ Rukia zase ožila „ Tak třeba kdy měl horečku tak furt říkal tvoje jméno„ Zakřenil se „ Vážně ?!„ Isshin neodpověděl protože Ichigo se zamrvil a něco zamumlal. Oba zbystřili. I-Ichigo? Řekla Rukia se slzami v očích a s úsměvem na tváři

Tak tato kapitola je krátká za to se omlouvám no vlastně všechny moje kapitoly sou krátký tak se fakt omlouvám :(