happiness in life-4.kapitola

Poblíž Rukiina domu:

„Rukia... tak to je ona„ řekl Nnoitora když se podíval do okna pokoje a na jeho štěstí Rukia viděl u okna a v náručí měla svého králíčka CHAPPIHO „proč mám o něj takový strach...třeba to ani není on„ utěšovala se. I když věděla že to není pravda ! „ no nic půjdu spát„ položila CHAPPIHO do kelce, zhasla lampičku a uložila se do postele. Nnoitora ani nemusel čekat a Rukia usnula. Využil otevřeného okna a vklouzl jí do pokoje, vzal jí přez rameno, vyskočil z okna a zmizel v mlze.

Jak Nnoitora utíkal, Rukia se vzbudila a začala vřískat „Pusť mě !!! „ a mlátila Nnoitoru do zad ale nazabralo to.

V místosti kde je Ichigo:

Kokuto seděl na bedně s katanou v ruce a pozoruje Ichiga v kaluži krve, která se line z jeho hrudi. „ Co se děje Ichigo ? Něco tě bolí ?„ odpovědí mu bylo pouze zkuhrání které vedlo ke zvětšení kaluže. „klídek kámo nebo zemřeš moc brzo „Ichigo zvednul hlavu hlavu „M-moc brzo ?„ Nachápal jeho větu „ no víš.. Nnotora právě míří sem s... jak že se jmenuje. Áno...

Rukia...Rukia-chan„ Ichigo se podíval na Kokuta. „C-co sní chcete dělat ?!„ z bolestli přivřel jedno oko. Kokuto se ďábelsky usmál „ uvidíš...„

V tom se otevřeli dveře a vešel Nnoitora s někým na rameni „ Pusť mě sakra !!!„ Ichigo zbystřil. Věděl čí je to hlas„Rukiaa!!!„ křkl z posledních sil a upadl do bezvědomí.

Rukia se s vyděšeným výrazem otočila a viděla Ichiga se spoustou krve kolem sebe. Zakřičela na něj „ Ichigooo!!!... Pusť mě ty idiote !!„ Kopla Nnoitoru do citlivého místa. „ Au ty čubko„ Rukia se rozběhla k Ichigovi ale zastavil ji Kokuto. „ Nemá to cenu„zase ten jeho úšklebek „To vám nedovolím„ odsekla mu a objevila se před ním v černém kimonu a ze spodu oranžovém Haori kapitána 2. divize a u pasu měla připevněnou Zanpakutou kterou rovnou tasila „ Mai Sode no Shirayuki – Tsugi no mai... Hakuren„ Zanpakutou byla najednou celá bílá a z čepele vyletěl obrovský ledovec který zachytil Kokuta a s ním i Nnoitoru. Rukia schovala Zanpakutou a zase byla normálně oblečená. „ Ichigo!!!„ Doběhla k němu zvedla mu hlavu na svůj klín. Srdce mu bušelo čím dál slaběji, rozplakala se a obejmula ho. Nevěděla co má dělat ani léčivé kido nezabíralo podívala se na něj ale neviděla Ichiga viděla Kaiena „néé„ políbila ho ale když otevřela oči byl to zase Ichigo chytila se za rty „co to dělám ?! A proč cítím takové příjemné teplo ?„A v tom Ichigo pootevřel oči „ R-Rukia ?„ překvapený se díval na Rukiu „K-Kaien?! Neodcházej! Kaiene Miluju tě!!!„ Zase to byl zpět Ichigo „ Rukia-miluju tě„ řekl a zavřel oči „ Ichigo prosím neumírej !!!„ křičela na něj „ už je pozdě a neříkej mi furt Kaien nejsem jako ten blb„

„ Ne není pozdě !!„ Rukia věděla že má Ichigo pravdu ale i tak to zapírala.„ Konečeně jsem tě naškla tak teď neumírej!!!„ usmála se na něj se slzami v očích „ konečně ? Co tím myslíš?„ Rukia zavřela oči a hned je zase otevřela „ ty si měl bratra že ?„ Ichigo sklopil hlavu „ j-jo„

„znám ho byl to můj přítel „ Ichigo se na ni podíval „ tvvůj přítel ?„ opakoval aby se ujistil „ Jo chodili jsme spolu jeden a půl roku a pak...„ Ichigo zavřel oči „ měl nehodu odpověděl za ni.

Rukia ho obejmula a on s překvapeným výrazem jí objetí opětoval. „ Připomínáš mi ho„

„ Tche... toho idiota ? … „nikdy „ Rukia se zasmála.

Tak to to je další kapitola určitě vám přišlo divný že i když Ichigo skoro umíral tak normálně kecal s Rukiou ale to je v poho nejsem v psaní povídek moc dobrá a pokud tam mám chyby napiště mi pls