Happines on life 13. Kapitola

táák jak jsem slibovala máte tu další kapitolu, doufám že se vám bude líbit (na stránce povídky můžete komentovat)

Rukia zastavila před obrovskou stodolou, ze které vyzařovalo Ichigovo reiatsu."Musí být uvnitř..." popošla blíže ale nějaká bariéra ji zastavila "Sakra nemůžu se dostat dovnitř" začal se ohánět pěstmi ale nic nepomohlo. "Ichigo...Ichigo...Ichigo !!!" cítila jak jeho reiatsu stále rychleji slábne a cítila i přítomnost nějakého hollow, který ji přišel velmi povědomý. "Možná mi pomůže Orihime" svitl jí plamínek naděje. Vytáhla mobil a zavolala jí. "Sakra, má vypnutý mobil, musím za ní" Vydala se k jejímu domu ale ještě předtím se podívala na tu stodolu a znervózněla.

"Orihime !!! Si tu ?!" doslova vyrazila dveře a vešla dovnitř. Nikdo se neozval, šla se podívat do kuchyně, obýváku, ložnice ale nikde nebyla... "Zbývá jediné místo..." Pomalu vešla do koupelny a všimla se zatažených závěsů u vany. Prudce je odtáhla a málem dostala záchvat. Orihime ležela nahá ve vaně, se žiletkou v ruce a pořezaným krkem. "Bože, Orihime co si to provedla ?!" Snažila se ji zvednout a zabalila ji do osušky. " Ježiš ta je těžká" Skuhrala po cestě do ložnice a položila ji na postel. Přinesla desinfekci a obvazy. " Snad jsem ještě nezapoměla všechno z časů ve 4. jednotce" Pomocí Kidou se pokusila uzavřít řeznou ránu ale dokázala jen zmírnit krvácení "Aspoň něco" obvázala ji krk a zavolala sanitku.

Dorazili na kliniku Uryuu. Orihime převezli na pohotovost ale Rukiu tam nepustili. Posadila se na židli na chodbě a koupila si kávu v automatu. "Nejdřív Ichigo, potom Orihime" pofoukala kávu a trochu se napila. Po chvíli přišel doktor Uryuu aby ji informoval o Orihiminém stavu. "Stratila hodně krve, ale naštěstí jsme ji zachránili, přesto nezaručuji že bude vést normální život"
"Můžu jít za ní ?" 
"Obávám se že momentálně ne, právě spí"
Rukia se rozloučila s doktorem a vydala se "domů"

"Rukia-chan našla si Ichiga ?!" Vyletěl na ni Isshin s Yuzu za zády.
"Ne..." Všichni sklonily hlavy. Karin přišla k nim a podezřívavě se podívala na Rukiu, která ji pod tlakem uhnula pohledem a odešla do Ichigova pokoje.
Vyšla po schodech nahorů a chytla za kliku a hlavou jí projela taková bolest že kdyby mohla, křičela by tak nahlas, že by praskali zdi. Otevřela dveře a někdo se k ní vrhl a silouji ji objal.
"Rukia..." zašeptal. 
"I-Ichigo ?" opětovala mu objetí a rozplakala se. Zase jí hlavou projela ta bolest a tentokrát ještě silnější, cukla sebou a kdyby ji Ichigo nedržel, sjela by na zem. 
"Rukia ?! Co se stalo ?! Si v pořádku ?!" Vzal ji do náruče a položil ji na postel. "Jsem v pořádku" kvůli bolesti svraštila obočí a začala se celá potit. "Vážně si v pořádku ?" Přikryl ji a sedl si vedle ní. 
"A vůbec, kde si byl tak dlouho, všichni sme se strašně báli"   hlasitě vydechovala.
"Potřeboval jsem se něčeho zbavit, abych už nikdy nikomu neubližoval, hlavně ne svým přátelům" pohladil ji po tváři. "Ichigo... měl bys něco vědět...já..." nezmohla se to doříct, byla tak vyčerpaná že usnula.
Ichigo zaběhl pro otce aby se na ni podíval...
"To nic není, je jen vyčerpaná, když se trochu prospí, bude zase jako rybička" nahodil úsměv a Ichigo si vydechl.
"Měl by si jít spát, už je pozdě" 
"To ty taky"  odpověděl mu Ichigo
"Fajn tak já jdu, dobrou noc" zavřel za sebou dveře a ještě se na chvílu zastavil "Zajímalo by mě jestli u mu to Rukia-chan řekla" slabě se zasmál ale pak odešel.
Ichigo si vzal ze skříně polštář a deku a lehl si na zem. "Dobrou noc" zašeptal a usnul.

Následujícího dne ráno:

Rukia se vzbudila čilá jako rybička a spozorovala Ichiga ležícího na zemi. "No ták vzbuď se, je ráno" píchala prstem do jeho tváře. "hm..." Pořád ležel a vypadalo to jakoby pořád spal. Nato si na něho Rukia lehla a začala ho pusinkovat na tváři. Konečně se vzbudil a věnoval jí polibek. 
"myslím že teď už bych ti to vážně měla říct" sedla si vedle něho a trochu zvážněla. 
"Ichigo, já jsem těhotná... budeš táta"